Dvě z „vaňkovských“ absurdních jednoaktovek Václava Havla až překvapivě mrazivě dokazují, že jejich platnost není průběhem doby a společenských změn příliš změněna. V „Protestu“ velmi naléhavě a nepříjemně, v „Audienci“ lehkou až komediální formou zachycují v podstatě to samé. Jak prostředí skutečné normalizace, tak i konflikt mezi svědomím, morálkou a každodenní absurditou tehdejší (a v podstatě už i dnešní) společnosti.

Pohádka vás zavede do království, kde začíná vládnout princezna Rozmarýnka. Proradný rádce Kábus jí našeptává nemoudrá rozhodnutí. Královský šašek Jémin se sice snaží toto trochu vyvažovat, ale podaří se mu to? Na pomoc povolá i šikovného krejčího Ondru, kterému pomáhá celá banda strašidel.

Pohádkové dobrodružství v říši vlastního nepořádku. Každý z nás měl jednou svou oblíbenou hračku nebo svého plyšáka. Rozárka měla Myšáka. Plyšáka Myšáka. A ten jí spadnul pod postýlku. Jenomže Rozárka byla pěkná nepořádnice a pod postýlku schovala a odhodila kde co a tak si dovedete představit ten borčus, ten nepořádek, co měla pod postýlkou. A Rozárka se do toho borčusu musí vypravit a svého Myšáčka najít a zachránit...